Třináctero cynických rad: Očkování bolí méně než pravda

Jak nevést IT firmu

ICT REVUE, příloha Hospodářských novin a Ekonomu 18. 10. 2007

Pojem start-up je dnes frekventovaný. Bývá spojován s odérem mnohoslibného očekávání, velkých peněz a ojedinělého know-how. Jako každý novorozenec je i firma v oblasti informačních technologií ohrožena již v počátku svého života klasickými dětskými chorobami.

Originál článku ve formátu PDF (250 KB)

Evergreeny mezi těmito nemocemi jsou manažerské chyby. Je až k nevíře, jak se chyby manažerů v začínajících IT firmách stále dokola opakují a právě ony, nikoliv situace na trhu či nepřízeň investorů, stáhnou slibný podnikatelský záměr pod vodu dřív, než se stihne nadechnout. Chystáte se založit IT firmu? Nebo jste ji právě založili? Následující »rady« je záhodno číst obzvláště pozorně, jde o účinné novorozenecké očkování:

  1. Zásadně ignorujte reklamu. Domnívejte se, že jste tak dobří, že stačí uspořádat golfový turnaj pro potenciální klienty, a oni už se se zakázkami přihlásí sami.
  2. Buďte posedlí výkaznictvím a prognózami, nejlépe v programech, jako je MS Axapta. Klaďte zaměstnancům zvídavé dotazy typu: »Co vlastně celý den děláš?« Požadujte po nich neustále přesnější výkazy práce s granulací nejprve na půlhodiny, pak na deset minut a posléze po minutách. Nenechte si namluvit, že ve skutečnosti závisí odhady spotřebovaných hodin na těžko definovatelné sumě zkušenosti pracovníka a nikoli na matematické extrapolaci softwaru, který užívá.
  3. Pokud své lidské zdroje nabízíte ostatním formou outsourcingu, zásadně nabízejte zaměstnance na projekty s jinou požadovanou kvalifikací, než jakou disponují. Zbyl vám z minulého projektu vynikající seniorní programátor v jazyce JAVA? Výborně, nabídněte ho klientovi na správu databáze, bude celý den »přehrabovat « sloupce a řádky v datech, to ho zaručeně nabije sebevědomím. Poptává klient dva testery a vám zbyl už jen jeden volný? Nabídněte taky sekretářku, o nic nejde. Tester přece nemusí umět programovat a ona to také neumí, takže kvalifikaci splňuje a základní slova jako »bugtracking « (evidence a správa chyb ve sledovaném softwarovém produktu) jí už někdo vysvětlí.
  4. Dostanete-li se do rozpočtové tísně způsobené přechodným nedostatkem zakázek, rozhodně nedávejte vinu sobě. Začněte zvýšenou měrou kontrolovat efektivitu činnosti zaměstnanců. Nic nezmrazí jejich motivaci k práci tak bezpečně jako sniffers-prográmky, které majiteli umožní kontrolovat, kolik času denně programátoři strávili surfováním po síti, a monitorovat stránky, které navštívili. Vy se tím ujistíte, jak jsou líní, drazí a nepotřební. Oni se ujistí, že jste blázen, a sestrojí si malou funkcionalitu, která tento program buď záhy vyřadí z provozu, nebo mu podstrčí zcela jiná data.
  5. Zásadně měřte výkonnost zaměstnanců exaktními metodami a podle nich odměňujte. Programátory podle počtu řádek napsaného kódu, testery podle počtu nalezených chyb za den, ostatní podle počtu odpracovaných hodin. Nenechte si namluvit, že nejlepší programátor je ten, kdo sestrojí funkcionalitu s úsporným kódem, a nemá tedy zapotřebí žádný »spaghtetti code«. Nevěřte tomu, že tester, který najde za den jeden tzv. blocker, je cennější než ten, co najde dvacet chyb typu: »Do pole určeného pro číselné hodnoty lze zadat i písmeno.« Nevěřte analytikům, kteří se soustředí na rizikové oblasti a mají dobrou analýzu za pár dní na stole, kdepak, ti nemají dost napracovaných hodin.
  6. Kdykoliv je to jen možné, podporujte drobné udavačství. Pochvalte každého, kdo přijde udat kolegu, že tráví příliš času soukromými telefonáty ze svého mobilu. Lidé budou pro firmu více zapáleni. Co na tom, že kolektivní paranoia promění práci v činnosti směřující jen ke krytí vlastních zad?
  7. Odmítejte šmahem všechny žádosti o zvýšení platu a postarejte se, aby už jen náznak takové konverzace byl považován za nemravnost. Při rozhovorech se zaměstnanci do omrzení opakujte, že každý je nahraditelný. Nejčastěji to říkejte architektům a testanalytikům, kteří postavili na nohy a zaběhli systém, jenž nemá v hlavě nikdo jiný než oni.
  8. Zásadně odmítejte prosby o koupi nástrojů. Takový nástroj pro trekování issues, požadavků a chyb, který přehledně uloží analytikova data tak, aby je kdykoli jeho nepoučený náhradník bez problému našel, je prostě luxus. Každý je nahraditelný, raději na to nemyslete, a až analytik podá výpověď, postavte klientovi úplně nový systém, v tom starém se beztak už nikdo nevyznal. Když budete dobří vyjednavači a vymluvíte se na objektivní potíže, klient vám projekt znovu zaplatí.
  9. Namísto nástrojů pro programátory a testery pořádejte okázalé teambuildingové akce. Přijdou vás asi pětkrát dráž. Programátoři si na nich vymění zkušenosti, které si při práci dosud vyměnit nestihli. Například o tom, že IT vůbec nerozumíte a že takové nemehlo aby ve světě pohledal. Také se shodnou na výpočtu ceny teambuildingové akce a porovnají ji s nákupem nových nástrojů.
  10. Zásadně preferujte do řídicích funkcí mezi programátory absolventy Vysoké školy ekonomické. Jejich sociální inteligence totiž často koreluje se sociálním IQ automatické pračky. Ostatní, většinou absolventi ČVUT nebo Matematicko-fyzikální fakulty, si je tak snáze oblíbí pro jejich schopnost dýchat s týmem a nekrást cizí nápady.
  11. Omezte roli testerů na minimum. Stejně stojí jen peníze navíc a koho zajímá, jestli ten »vehikl« opravdu funguje? To přece musí zajistit programátor. Klienti si musí zvykat, jsme přece v nepředvídatelném světě IT.
  12. Naslibujte klientům nereálné ceny a nereálné termíny, zásadně se raďte o těchto věcech jen se svými ekonomy. Když je řeč o cenách, je to přece jejich chleba.
  13. Naučte se programátory a testery řádně pohrdat, nakonec jsou přece vaše dělnická třída, že? Už je někdy někdo viděl v obleku? A kdo ví, jestli vůbec jedí sushi. Pokud vám připadá, že bylo očkování účinné, pak článek splnil svou úlohu. Jako očkovací látka byly použity příklady z reálné praxe, které se skutečně staly, ani jeden z nich nebyl vymyšlen. Stále jste ještě přesvědčeni, že bude vaše novorozeně přirozeně imunní?

Co je start-up

Pod pojmem start-up dnes většinou rozumíme nově založenou firmu vyvíjející či využívající nové technologie a média. Tento výraz se začal používat v souvislosti s boomem technologického a internetového podnikání a dodnes je s ním pevně spojen. V dobrém i zlém. Dnes se dá hovořit o změnách ve vnímání označení startup. Zatímco v dobách internetového vzestupu se za start-up označovaly všechny nové firmy v IT, dnes už jako by se nováčci za toto označení styděli. Splasknutí proslulé dot-comové bubliny na světových trzích vedlo k tomu, že se dnes firmy tohoto slova spíše bojí. Dříve objem finančních prostředků ve fondech rizikového kapitálu či u soukromých investorů převyšoval poptávku po investicích, finance bylo tedy možné získat relativně rychle a s malými zárukami.

Dnes je tento druh investic běžně prověřován stejně přísně jako v ostatních oborech. Přesto nebo právě proto se rodí firmy, které na trhu vydrží, a dokonce přežijí i pokus o vlastní růst. Podmínkou je především včasné odhalení mezery na trhu a zdrženlivá očekávání, která vycházejí z předpokladu, že firma bude existovat dvacet a více let, nikoli pouze první tři roky poptávkové vlny.

Autorka je spolupracovnicí redakce. Pracuje ve Vídni jako specialistka na testování softwaru.

Nahoru