Je ježek zablešen?
Polemika o vzdělávání v IT - páté pokračování
MAGAZÍN VYDAVATELSTVÍ ECONOMIA ICT REVUE - PŘÍLOHA HOSPODÁŘSKÝCH NOVIN; 15. 4. 2008
V listopadovém magazínu ICT revue (Hospodářské noviny 8. 11. 2007) byl pod titulkem Nová vlna v IT (ne)dorazila do tuzemska (a s nadtitulkem »Ježkovy voči«) publikován článek Alexandry Alvarové-Makovičkové. V dalších vydáních magazínu (v prosinci, únoru a březnu t. r.) se o vzdělávání specialistů na IT rozproudila živá diskuse. Všechny doposud publikované texty lze najít v nezkrácené formě na tomto webu. Dnes k tématu přinášíme další dva názory v plném znění (v tištěné verzi vyšly zkráceně).
Pomoci studentům musí firmy
Rád bych navázal na čtyři předchozí díly »polemiky o ježkovi«, k níž přispělo již šest autorů, jejichž názorů a zájmu o změnu ve vzdělávání v IT si opravdu vážím. Všichni se v menší či větší míře shodují na tom, že se vzděláváním v IT se něco udělat musí, že nejde v žádném případě jen o problém škol a MŠMT, že pes není zakopaný jen na univerzitách, ale hledat se musí i na středních, a dokonce i základních školách. Všichni také akceptují, že obor ICT je natolik dynamický a pestrý, že spolupráce s firmami z oboru je nutností.
Podívejme se nejdříve na systém výuky v Česku. Přestože existují světlé výjimky, logicky ve větší míře na vysokých školách, převládá u nás stále preference memorování nad učením se myslet. Není divu, že je potom procento studentů ochotných podnikat tak malé a v praxi se po absolvování ustálí na nějakých čtyřech, pěti procentech. Problémem není to, že by absolventi neměli dostatečné znalosti, ale chybí často i zcela základní praktické dovednosti a odvaha samostatně hledat nová řešení. I v Česku najdeme velice perspektivní absolventy, ale těch je v porovnání s potřebami firem stále malé množství. Na vině jsou nejenom školy, ale především chabá píle a vytrvalost studentů a kombinace školy s praxí. V současnosti se totiž setkáme s řadou studentů, kteří již během studia nejenom sbírají pracovní zkušenosti, ale také plně využívají celé řady programů a projektů, které pro studenty připravují dnes již desítky firem a organizací po celé republice.
Nastavit zrcadlo
Souhlasím s profesorem Jiřím Voříškem z VŠE, který navázal na úvodní článek této polemiky od Alexandry Alvarové-Makovičkové, že školy »musejí vychovávat flexibilní odborníky, kteří po krátkém doškolení mohou vykonávat kteroukoli profesi z určité skupiny příbuzných profesí«. K tomu bych rád připomněl názor pana Sýkory z LCS International, autora příspěvku třetí části polemiky, který píše: »Ještě před patnácti lety bylo běžné, že škola má náskok zhruba dva roky a že se právě na akademické půdě koncentruje povědomí o všech horkých novinkách. V zemích na západ od nás je tomu tak stále. Příčinou je tamní úzká spolupráce komerční a výzkumné sféry se školami.« Význam a přínos firem pak potvrzuje i Václav Skala ze Západočeské univerzity v Plzni, autor čtvrtého pokračování polemiky, který říká: »Domnívám se, že IT firmy mohou univerzitám nastavit zrcadlo kvality a profilu jejich absolventů, komunikovat s nimi o možných doplňcích studijního profilu a hlavně jim nabídnout partnerství při řešení odborných problémů.«
Nacházíme zde tedy konsenzus, že praxe potřebuje takové absolventy, kteří se lehce přizpůsobí podmínkám a technologiím svého nového zaměstnavatele a jsou schopni a odhodláni přicházet s vlastními nápady a řešeními. Teď již zbývá vyřešit »jen« to, jak takového člověka vychovat, a to ne v řádu jednotlivců, ale tisíců mladých nadějných odborníků. Jsem rád, že se mi každý den potvrzuje, že se již nejenom vysoké, ale i střední školy stále více otevírají světu. Spolupráce s firmami začíná být považována za samozřejmou, což je důležitý posun. Velmi přínosné jsou i prohlubující se vztahy se zahraničními školami, od nichž se mohou ty české učit, jak co nejefektivněji využít pomocnou ruku, kterou nabízejí potenciální »odběratelé« jejich absolventů.
Je však potřeba najít co možná nejefektivnější způsob spolupráce a naučit se pomocnou ruku nejenom přijímat, ale také efektivně nabízet. Jakými všemi způsoby může firma pomoci školám s výchovou nových IT specialistů a odborníků? Jedním z poměrně snadných kroků je zabezpečit studentům přístup k technologiím, především softwaru, který firmy vyvíjejí, a s kterými se absolventi v praxi určitě setkají. V tomto bodě určitě souhlasím s tím, že by školy měly být otevřeny všem technologiím a umožnit studentům seznámit se i s naprosto konkurenčními produkty. Student, budoucí IT odborník, musí mít možnost připravit se na to, že se může setkat s celou škálou i naprosto rozdílných technologických konceptů a jako specialista by také měl mít možnost si na ně udělat svůj vlastní názor. Firmy mohou také podpořit vybrané studenty tím, že jim umožní seznámit se již během studia se svým fungováním, a to nejenom v rámci svých poboček v Česku, ale v případě mezinárodních firem i třeba ve svých centrálách. Vidět na vlastní oči, jak funguje chod takových firem, možnost využít příležitosti stínování manažerů anebo mentoringu již po dobu studia je doslova k nezaplacení. Nevýhodou tohoto přístupu je, že lze takto pomoci pouze omezenému okruhu studentů.
Kdo si hraje, nezlobí
Zajímavou úlohu v rozvoji znalostí a schopností většího počtu studentů pak mohou sehrát také například studentské soutěže. Když opominu soutěže o nejlepší diplomové práce, které mají také svůj význam a přínos – i z pohledu podpory finanční samostatnosti studentů – vidím největší přínos v projektech, které podporují aktivitu a konkurenceschopnost. Příkladem může být mezinárodní soutěž Imagine Cup, jíž se každoročně účastní kolem sta tisíc studentů z celého světa a na jejíchž předních příčkách často figurují i studenti z ČR. Takovéto soutěže jednak motivují studenty, aby přišli s vlastním projektem v rámci zadání, ale následně si ho i obhájili nejenom v národní, ale i mezinárodní konkurenci. Soutěžící tak nejenom získávají nové praktické a teoretické zkušenosti během přípravy svých projektů, ale naučí se i postavit se za výsledek své práce a především si ho obhájit. Jak se totiž v praxi často ukazuje, schopnost komunikace a efektivní prezentace výsledků práce je jedna ze slabších stránek českých pracovníků. Úloha firem je poté nejenom v organizaci takovéto soutěže a v následné odměně vítězů, ale i v další podpoře mnohdy výjimečných projektů, které v jejím rámci vznikají. Ukazuje se totiž, že absolventi technicky zaměřených oborů často nemají dostatečné znalosti a zkušenosti, aby svůj mnohdy originální nápad, který by mohl mít na trhu úspěch, dále rozvinuli v samostatný podnikatelský záměr. V tuto chvíli mohou firmy pomoci při zakládání firemních inkubátorů, které by se měly i v České republice stát zcela přirozenou součástí technologických parků vysokých škol, a rozvíjet tak podnikatelského ducha budoucích absolventů. Pamatujete si na Komenského a jeho školu hrou, ne?
Jsem rád, že nepopisuji jenom ideální stav, ale že již dnes najdeme reálné příklady takovýchto projektů. Za zmínku stojí třeba firma webProgress, která s podporou Jihomoravského inovačního centra a Microsoft inovačního centra v Brně dala prostor úspěšnému projektu studentů z VUT Brno. Ti se totiž se svým projektem slepecké hole probojovali v tvrdé mezinárodní konkurenci na jednu z předních příček finálního žebříčku Imagine Cupu. Studenti dostali díky webProgressu prostor dále pracovat na svém projektu slepecké hole, s nímž v soutěži uspěli, a vyzkoušet si, co všechno znamená slovo »podnikat«. Konkurenční tlak je zcela přirozeně vede k tomu, aby studentský projekt proměnili v úspěšný podnikatelský plán. Za podpory firemního inkubátoru získali dovednosti nutné k vedení firmy a stali se tak pomyslným symbolem toho, co potřebujeme. Tedy vzdělaných, úspěšných absolventů, kteří umí přijít s inovativním nápadem a mají dostatek píle a vůle jej dovést až na úroveň podnikatelského záměru.
Češi jsou často oceňováni za svoji kreativitu a schopnost řešit i nestandardní a obtížné situace. To je určitě vlastnost a image, kterou bychom měli dále rozvíjet a podporovat. Počkejte, jak bude jednou ježek ze Západu valit voči!
Dalibor Kačmář,
manažer akademických programů společnosti Microsoft v České republice
Intelektuální kapacita České republiky je vyčerpaná
Ne, ano, ne, ano – ano! Nutí mě to reagovat na polemiku v předchozích vydáních ICT revue. Proč? Jednoduše proto, že se s nedostatkem ICT odborníků potýkám permanentně. Zaměstnal jsem zatím asi 150 lidí z přibližně 2000 vedených personálních pohovorů, a tak se domnívám, že již tuším, jak na to.
Nejprve bych se rád zastavil u našeho školství. Stanislav Sýkora z LCS říká, že očekává testery či dokumentaristy ze střední školy, a já mohu s tímto názorem jen souhlasit. Dokonce bych tuto myšlenku i rozšířil o programátory se středoškolským vzděláním. Ostatně – jde o takovou jednoduchou disciplínu. Jenže: Podívám-li se na absolventy dnešních středních škol, musím konstatovat, že pro naši praxi se jejich výstupy naprosto nehodí! Dotyční absolventi jsou vesměs na úrovni základního vzdělání, bez hlubší specializace, umí jen výjimečně samostatně pracovat (čest výjimkám, které jsem kdy potkal). Málokdy taktéž zažili reálnou praxi, a tak jsou v pracovním poměru jak v Jiříkově vidění. Netuší nic o businessu. Ostatně, jak by mohli? Vždyť učitelé nejsou businessově orientovaní! Ani nemohou být. V zásadě se totiž středoškolský systém orientuje na cíl, jak dostat do ruky papír s názvem »maturita«. V praxi to znamená roční investici do dalšího vzdělávání majitele uvedeného dokumentu. Na to nemá společnost orientovaná na zisk (někdy jí říkáme kapitalistická společnost) čas ani prostor.
Z tohoto úhlu pohledu vidím zásadní problém ve středním školství, které neposkytuje potřebnou specializaci, která by se na trhu práce dala reálně a rychle použít. Pak tedy nezbývá, než se dívat po absolventech vysokých škol. Ale ani zde není situace nijak růžová. Nicméně tu máme jisté výhody v podobě faktu, že absolvent vysoké školy má obecně větší přehled, většinou i nějakou reálnou praxi a v neposlední řadě se již naučil přemýšlet. Jenže, světe div se, oni prostě nejsou k sehnání! Někde jsem četl, že podle kvalifikovaných odhadů schází v České republice třicet tisíc ICT specialistů. Pokud se podívám na matematiku účastníka této polemiky Stanislava Kužela, tak při sedmi tisících absolventech ročně bychom za tři roky měli tuto ztrátu dohnat. To by jich ovšem opravdu muselo sedm tisíc školu dokončit. Dnes jich končí sotva dva tisíce a zdá se, že ani v dohledné době jich víc nebude. Musíme se smířit s tím, že je intelektuální kapacita České republiky vyčerpaná, a proto nezbývá, než se orientovat po kapacitách poněkud jiným směrem – třeba na někým opovrhovaný Východ, odkud k nám ale proudí velmi zajímaví experti. Můžeme nad stávajícím stavem sice lamentovat, ale je třeba se na vše podívat z širšího kontextu. Naše společnost se rychle změnila z industriální společnosti ve společnost informační. Industriální nepotřebovala tolik intelektuálních pozic jako ta informační. Dnešní společnost je na informacích a práci s nimi principiálně založená. Proto se domnívám, že postupným zaměstnáváním specialistů z Východu se bude hlad po IT specialistech jen posouvat dále na Východ.
Školství je pět let pozadu
A teď z druhého, zajímavějšího soudku: Jde o otázku kvality a připravenosti absolventů obstát v náročných požadavcích na danou profesi. Díky své zkušenosti mohu zodpovědně prohlásit, že zatímco před deseti lety byl každý druhý člověk použitelný, dnes se dostáváme k hranici sotva deset procent! A co je zarážející: V den, kdy píšu tyto řádky, jsem měl pohovor se studentem Ph.D., obor informatika. Teď nevím – mám brečet, či se snad vztekat? On o počítačích nic neví! Divné? On netuší, co je to CRM (přesto, že se na takovou pozici hlásil). Psal v životopise, že umí programovat. Ale on nezná žádný programovací jazyk! Promiňte, zná – zná prý PHP (ale to neumím otestovat). V případě SQL neuměl uvést rozdíl mezi dvěma příkazy – asi jako bych se zeptal, jaký je rozdíl v angličtině mezi »he« a »she«. Ano, byla to výjimka, ale začínám se této kvality děsit. Jistě, manažera v podniku, který vyrábí stroje a ICT prostředky jsou pro něj jen podpůrné, jistě ohromí titulem Ph.D. Ale mně nezbývá, než konstatovat, že kvalita absolventů opravdu klesá. Kdysi dávno uměli studenti programovat alespoň v jednom programovacím jazyce. Dnes to umí jen ten, pro něhož je programování koníček. A proto se ptám, co je na těch školách proboha učíte? Představte si jenom, že třeba onen Ph.D. má dělat business analýzu, procesní analýzu a podobně…
Musím bohužel konstatovat, že školství vůbec není o dva roky vpředu, ale tak o pět let pozadu. Domnívám se, že pokud se celý systém školství nezmění, tak to nastupující generace bude mít velmi těžké. A nejde jen o ICT, ale i o základy ekonomiky, psychologie a sebeprezentování se. Zavedl bych ještě jeden předmět – čtení. Ne pro ZŠ, ale pro maturitní třídy. Aby si uchazeči opravdu přečetli, co je v inzerátu napsáno. Přeji nám všem, aby společnost měla co nejvíce vzdělaných lidí, kteří jsou opravdoví profesionálové.
Pavel Ponížil,
ředitel a předseda představenstva společnosti Kvintech, a.s.
