Ježkovo poslední slovo

Polemika o vzdělávání v IT - sedmé pokračování

MAGAZÍN VYDAVATELSTVÍ ECONOMIA ICT REVUE - PŘÍLOHA HOSPODÁŘSKÝCH NOVIN; 10. 6. 2008

Na podzim roku 2007 uveřejnila Česká společnost pro systémovou integraci výsledky rozsáhlého průzkumu nabídky a poptávky na IT pracovním trhu (www.cssi.cz). Na publikované výsledky polemicky zareagovala v ICT revue (HN 8. 11. 2007) Alexandra Alvarová-Makovičková svým článkem Nová vlna v IT (ne)dorazila do tuzemska, který uvedla zvoláním »Ježkovy voči!«. Na stránkách ICT revue následovala rozsáhlá několikaměsíční diskuse o vzdělávání odborníků v IT – lze ji také nalézt v nezkrácené formě na tomto webu. Dnes publikujeme ohlas Markéty Kristové, autorky osvětových stránek Zkus IT (www.zkusit.cz), Michala Sejnohy, ředitele společnosti Deckard & Penfield a stať profesora Jiřího Voříška, vedoucího katedry informačních technologií na VŠE v Praze, který shrnuje dosavadní diskusi a přináší další fakta.
zh

Jsou ještě někde volní IT specialisté?

Zhruba před rokem jsem se na Vysoké škole ekonomické v Praze zúčastnil zajímavého semináře s názvem Konkurenceschopnost absolventů IT oborů VŠ a VOŠ na trhu práce v ČR. Získané informace mi pomohly získat větší nadhled nad trhem práce, ve kterém jsme jako personální agentura zaměřená na oblast informačních technologií přímo zapojeni. Po nějakém čase se v ICT revue rozproudila živá diskuse a polemika nad výstupy tohoto výzkumu. Rád bych se do ní zapojil, neboť považuji naši společnost za styčný bod mezi uchazeči o zaměstnání (často právě absolventy informatických VŠ) a firmami, které takové lidi hledají.

Kdo to zaplatí?

Na úvod bych rád vymezil hlavní téma, kterému se chci věnovat. Rozhodně nechci komentovat klasifikaci IT specialistů, což je hlavní bod, nad kterým se diskuse mezi Alexandrou Alvarovou-Makovičkovou a Jiřím Voříškem rozproudila. Na to jsou oba jmenovaní mnohem více fundováni. Raději bych se věnoval tématu podle mého názoru ústřednímu, kterým je otázka nákladů na pracovní sílu (v tomto případě IT specialistů) v České republice, případně možnosti outsourcingu kapacit ze zahraničí (možná lépe klasifikováno jako off-shore development) nebo zaměstnávání cizinců.

Z mého pohledu mi přijde zajímavý celkový kontext, k němuž je polemika vázána. Je jím nedostatek IT specialistů na trhu práce, respektive profily absolventů informatických VŠ, které neodpovídají představám potenciálních zaměstnavatelů. V celé polemice navíc převažují příspěvky zaměstnavatelů a zástupců vzdělávacích institucí, kteří ať už z jednoho nebo druhého úhlu pohledu definují svou představu o absolventovi VŠ, respektive IT specialistovi. Rád bych však, aby nezapadly spíše ojedinělé příspěvky, které považuji za neméně důležité. Myslím tím pohled těch, kteří nejsou ani za jednu ze jmenovaných oblastí zodpovědni, účastníků celého procesu, pro zjednodušení je nazvěme potenciální uchazeči o zaměstnání. Za takto ojedinělý považuji příspěvek Stanislava Klima.

Pokud se tedy podíváme na náklady na pracovní sílu v informačních technologiích v České republice a logicky na tlak na jejich snižování, máme tu z hlediska zaměstnavatele několik možností (nebudu zmiňovat možnost snižování platů, která v současné době nepřipadá v úvahu): Levnější bude pro zaměstnavatele člověk, kterého nebude muset doškolovat do potřebných technologií. Pak je nasnadě obrátit se na vysoké školy a ptát se jich, proč nedodávají absolventy podle aktuálních potřeb. To se právě děje. Další možností, která však pouze přenese náklady ze zaměstnavatele jinam a kterou také Alexandra Alvarová-Makovičková v původním článku zmiňuje, je individuální motivace zaměstnance/kandidáta vzdělávat nebo certifikovat se sám. V obou případech se však obě strany oprávněně mohou ptát: Proč tedy nepřímo (daněmi) přispíváme na vzdělávání, když není tak kvalitní, jak bychom potřebovali? Podíváme-li se na problém opět očima zaměstnavatele, zbývá tu ještě možnost levnější pracovní síly ze zahraničí, ať už jde o její dovoz nebo přímo vývoj/servis informačních systémů v zahraničí. Zde bych se však připojil k již zmíněnému názoru Stanislava Klima, který poukazuje na velké nedostatky tohoto systému.

Buďme flexibilní lokálně

Na téma globálního outsourcingu bych rád navázal svou empirickou zkušeností s kandidáty v České republice v posledním období: Kandidáti nechtějí v rámci České republiky cestovat a stěhovat se za prací. To už hodně firem poznává a jsou ochotné cestovat za nimi a otevírat vývojová centra jinde než v Praze. Jedná se zejména o Brno, Ostravu, stále častěji také o Plzeň, Hradec Králové a myslím, že na svou příležitost čeká ještě Liberec. Zároveň také hodně kandidátů upřednostňuje práci z domova. V této oblasti však většinou nemůžeme sloužit. Většina našich klientů raději řídí týmy tisíce kilometrů vzdálené, než aby se pokusila sestavit tým z lidí pracujících z domova a scházejících se na bázi jednoho týdne v mimopražském (nebo mimobrněnském) vývojovém centru. Mé shrnutí celé diskuse tedy je: Zaměstnavatelé, umožněte svým zaměstnancům flexibilnější práci v Čechách (nižší úvazky, home office) a otevřete svá vývojová centra v malých městech. Určitě tak najdete ještě nevyčerpaný zdroj zaměstnanců. My jako styčný bod mezi IT specialisty a zaměstnavateli jsme připraveni oběma stranám pomoci.

Michal Sejnoha
ředitel společnosti Deckard & Penfield

Jaké změny na pracovním trhu a ve využití IT můžeme očekávat?

Od publikování výsledků průzkumu »Lidské zdroje v IT«, který provedla Česká společnost pro systémovou integraci ve spolupráci s Vysokou školou ekonomickou za podpory dalších dvou IT asociací – SPIS a CACIO, již uplynulo osm měsíců. Během této doby se na stránkách ICT revue k tomuto tématu vyjádřila řada odborníků. Než budeme analyzovat jednotlivé názory, uveďme ve stručnosti hlavní zjištění průzkumu:

Výsledky průzkumu autoři shrnuli takto:

Diskusi k uveřejněným výsledkům zahájila Alexandra Alvarová-Makovičková (ICT revue 8. 11. 2007), která kritizovala autory průzkumu, že nevhodně nadefinovali sledované IT role, a vysoké školy za to, že nevychovávají některé specializované profese – zejména testery a dokumentaristy. Můj následující příspěvek zdůvodňoval strukturu sledovaných profesí a namítal, že vysoké školy nemohou vychovávat úzce zaměřené specialisty, jako jsou testeři nebo dokumentaristé, ale musejí vychovávat flexibilní odborníky se širším záběrem, aby byli schopni se snadno přizpůsobovat rychlému vývoji IT a pracovního trhu. Do následující diskuse se zapojilo sedm IT odborníků: Stanislav Sýkora, generální ředitel a předseda představenstva LCS International, a.s., Stanislav Kužel, šéfredaktor časopisu Software Developer a Senior Editor-in-Chief divize periodik vydavatelství Thomas Taylor, Stanislav Klimo, systémový specialista žijící Rakousku a majitel firmy Conexia Systems Solutions GmbH, Václav Skala, profesor na Fakultě aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni, Dalibor Kačmář, manažer akademických programů společnosti Microsoft v České republice, Pavel Ponížil, ředitel a předseda představenstva společnosti Kvintech, a.s., a Otto Vitouš, marketingový ředitel společnosti Unicorn. Jejich názory se ve většině případů shodovaly a lze je shrnout takto:

Diskutující experti na stránkách ICT revue jsou toho názoru, že hlavními příčinami kritického stavu na IT pracovním trhu jsou:

V diskusi se objevily i protichůdné názory. S. Klimo se nedomnívá, že existuje významné nebezpečí, že podniky budou podstatnou část svých IT aktivit outsourcovat na zahraniční dodavatele s dostupnější a lacinější pracovní silou. Na základě praktických zkušeností vidí tuto cestu pro podniky jako ještě více riskantní, než zaměstnávat dražší tuzemské odborníky. Naopak P. Ponížil si myslí, že intelektuální kapacita v oblasti IT je v ČR vyčerpaná a není jiné cesty, než využívat zahraniční odborníky, zejména ze zemí na východ od ČR.

Shrneme-li výše uvedené názory, pak lze konstatovat, že s výjimkou různých názorů na možnost outsourcingu všichni experti potvrzují závěry průzkumu »Lidské zdroje v IT«, který vypracovala ČSSI a Vysoká škola ekonomická.

V době, kdy probíhala diskuse na stránkách ICT revue, uveřejnil ČSÚ dva velmi zajímavé dokumenty – »Informační ekonomie v číslech« a »Informační společnost v číslech«. Oba dokumenty srovnávají stav v České republice se stavem v zemích EU a OECD. Z výzkumů vyplývá, že ve znalostech, jak využívat moderní IT, které jsou v současnosti jedním z klíčových faktorů inovace, zaostáváme za průměrem Evropy a výrazně zaostáváme za nejvyspělejšími zeměmi. Bez rychlého řešení problémů, na které ukázal průzkum ČSSI-VŠE i navazující diskuse na stránkách ICT revue, nemá ČR na to, aby svoji ztrátu dohnala. Věřme, že připravovaná reforma školství i nová strategie e-governmentu přinesou brzy první ovoce a že nový průzkum ČSSI-VŠE, který je připravován na příští rok, přinese povzbudivější údaje.

Jiří Voříšek
prezident ČSSI a vedoucí katedry IT na VŠE

Holky, pozor! Zlomme genderové stereotypy

Dovoluji si vstoupit do diskuse o »ježkových vočích« s připomínkou, která mne napadla při čtení příspěvků o nízké úrovni absolventů informatických oborů v České republice a jež zřejmě bude v českém prostředí považována za poněkud excentrickou: není divu, že se talentů v IT nedostává, když čerpá pouze z poloviny populace – tedy z mužů.

V České republice pracovalo v roce 2007 podle údajů Českého statistického úřadu na pozicích ICT odborníků a odbornic 12,6 procenta žen, v roce 1995 jich na těchto pozicích pracovalo 34 procent. Výrazně poklesl poměr žen pracujících na pozicích spojených s programováním – zatímco v roce 1995 tyto pozice zastávalo 21 procent žen, v roce 2007 už jen 8,7 procenta. Klesající tendenci mají také počty dívek studujících na státních vysokých školách obory spojené s informatikou a informačními technologiemi. Z údajů Ústavu pro informace ve vzdělávání vyplývá, že zatímco ve školním roce 1996/1997 byly studentky v těchto oborech zastoupeny 20 procenty, o deset let později ve školním roce 2006/2007 už jen 10 procenty, přičemž v čistě informatických oborech pouze 2 až 4 procenty. A ačkoli patří obor ICT k nejperspektivnějším a nejlukrativnějším, rozhodne se pro informatické obory méně dívek než pro jiné technické obory – chemické (53 % studentek v roce 2006), architekturu (45 %), dopravní (31 %), stavební (29 %) či jadernou fyziku (20 %).

V rámci Evropské unie patří Česká republika k zemím, v nichž je poměr mužů a žen v ICT nejméně vyvážený – v roce 2004 zaujala 22. místo. A protože evropský průměr není celkově nijak slavný (v roce 2004 byly v ICT Evropanky zastoupeny necelými 17 procenty), snaží se Evropská komise tento nepoměr zvrátit. Jak letos v březnu upozornila evropská komisařka pro informační společnost a média Viviane Redingová, evropské země na opomíjení potenciálu žen v tomto klíčovém odvětví mohou doplatit – asijské země, které vykazují vysoký podíl dívek a žen v ICT a menší genderové rozdíly obecně ve všech oborech, vykazují v posledním desetiletí také nejvyšší ekonomický růst. V Jižní Koreji, Malajsii, Singapuru, Indii, Izraeli či Kataru jsou dívky a ženy v ICT zastoupeny 30 až 40 procenty, neboť od nich společnost očekává, že se budou o IT, na kterých jsou postaveny jejich ekonomiky, zajímat.

»Pokud nebude nedostatek kvalifikované pracovní síly v ICT řešen, evropský ekonomický růst se zpomalí a Evropě bude hrozit, že bude zaostávat za asijskou konkurencí. Potřebujeme překonat rozšířený stereotyp, podle něhož je kariéra v ICT nudná a příliš technická pro ženy, a místo toho musíme povzbudit ženy, aby mohly uspět v tomto vzrušujícím a inovativním sektoru, který nabízí mnoho příležitostí,« uvedla evropská komisařka Viviane Redingová. V České republice si přínos žen ve svých pracovních týmech již uvědomily mnohé nadnárodní ICT společnosti, které se snaží podporovat diverzitu svých zaměstnanců, aby mohly vyvíjet ICT nástroje vyhovující rozmanitým potřebám co nejširšího spektra lidí, a zvyšovat tak konkurenceschopnost svých produktů. Podle recruitera Lukáše Dočkala ze společnosti Advanced Search Technology, který se pohybuje na ICT pracovním trhu několik let, ženy navíc mají častěji než muži tzv. soft skills, které v současnosti zaměstnavatelé vedle technických znalostí tolik žádají – schopnost komunikovat se zákazníky a uživateli, prezentovat, vyjednávat, přátelsky vystupovat, hledat kompromisy, lépe spolupracovat, nabízet pohled na situaci z jiného úhlu, a jsou také lépe jazykově vybaveny.

Z vysokých škol začala nedostatek studentek jako první aktivně řešit v roce 2002 Fakulta informačních a komunikačních technologií VUT v Brně z iniciativy profesora a tehdejšího proděkana Jana M. Honzíka, který je přesvědčen, že ženy mohou obohatit tvůrčí týmy o přínos ženského pohledu na vytvářené systémy a produkty. Nedostatek studentek na Fakultě informačních technologií podle něj vede »ke zkreslenému vývoji mladých odborníků, kteří se v nejcitlivějším období budování svých profesních kompetencí nenaučí pracovním a sociálním dovednostem ve vztahu k druhému pohlaví přesto, že jednou nastoupí do prostředí, v němž budou ženy v řadě pracovních vztahů«. Od většího počtu dívek si profesor Jan M. Honzík slibuje i zvýšení úrovně studentů. »O jisté části přijatých studentů nelze říci, že mají skutečně solidní předpoklady k úspěšnému zakončení prvního – bakalářského stupně studia. Jsem hluboce přesvědčen, že kdyby na jejich místě byly průměrné, pečlivé a poctivé studentky, které se raději rozhodly studovat „méně náročné“ a více „měkké“ obory, dosahovala by fakulta lepších komplexních výsledků i nižší „úmrtnosti“ studentů,« uvedl Jan Honzík. Pro zvýšení atraktivnosti oboru zejména pro dívky fakulta zavedla »zaměření« orientovaná na rozšířené jazykové kompetence, na rozšířené kompetence v ekonomice a marketingu a rozšířené kompetence na počítačovou grafiku a multimédia. »Zaměření jsou volena cíleně tak, aby upoutala studentky středních škol a dodala „nezáživnému“ studiu očekávanou „příchuť“,« vysvětlil Jan Honzík, který připravuje první ročník Letní školy aplikované informatiky pro studentky brněnských gymnázií. Nově se snaží středoškolské studentky zaujmout také České učení technické v Praze, které zahájilo ve spolupráci se společností Hewlett-Packard společný komunikační koncept směřující na podporu zájmu o technické vzdělání a vědu mladých žen a dívek nazvaný »Holky, pozor«.

Vysoké školy a komerční ICT společnosti se zájmem o dívky a ženy ovšem stojí v České republice před náročným úkolem: jak dívky a ženy pro IT získat? Česká společnost je podle výzkumů velmi konzervativní, co se týká rozdělení rolí mužů a žen i volby povolání – a právě kariéra v ICT je v současnosti silně spojena s muži. Uživatelsky dívky používají počítače obdobně jako chlapci, ovšem hlubší zájem o počítače, programování a kariéru v IT projevují v souladu se všeobecným očekáváním téměř výlučně jen chlapci. Když chlapec neví, co bude studovat, vybere si automaticky »počítače«, obdobně jako si dívky s podporou svých rodičů vybírají ekonomické a pedagogické obory. O tom, že pohlaví není dostatečnou kvalifikací, svědčí stesky nad kvalitou jak IT odborníků, tak učitelek. Vzhledem k tomu, že je v českém prostředí kariéra v IT spojena tak silně s muži, musejí být dívky k zájmu o počítače aktivně povzbuzovány a motivovány rodiči i učitelkami a učiteli a nejlépe již na prvním stupni, kdy nejsou zájmy chlapců a dívek tak vyhraněné podle pohlaví, jako je tomu v době dospívání. V této době už většina dívek o budoucím směřování do této oblasti neuvažuje, a proto buď o získání odbornějších počítačových dovedností (například základů programování) neusiluje, nebo ani nemá příležitost je získat, protože na základních i středních školách je v současnosti informatika ve srovnání s ostatními předměty podceňována, jak vyplývá z »Analýzy výuky informatiky na základních a středních školách v ČR a srovnání se zahraničím« zpracované v roce 2007 Romanem Kvašňou na VŠE.

Informatika dosud nebyla v systému vzdělávacích programů, který je od školního roku 2005/2006 postupně nahrazován Rámcovým vzdělávacím programem, povinným předmětem, a dívky zatím nemají šanci zjistit, zda by je informatika bavila nebo zda pro ni mají vlohy. V novém Rámcovém vzdělávacím programu je informatice vyhrazena pouze jedna hodina na prvním stupni a jedna hodina na druhém – a jedná se »pouze« o výuku uživatelských dovedností. Na běžných gymnáziích a středních odborných školách (s výjimkou průmyslových) není situace o mnoho lepší. Čtyřletá gymnázia musejí povinně zařadit dvě hodiny týdně pouze v 1. ročníku studia, ředitelé gymnázií mohou libovolně v kterémkoli roce studia zařadit další hodiny na výuku informatiky. Pro všechny střední odborné školy je povinný předmět informační a komunikační technologie 4 hodiny týdně v součtu za všechny ročníky. V rámci výuky se studenti mají naučit používat výpočetní techniku v osobním i pracovním životě a tomu odpovídají i učební osnovy. Malý důraz na informatiku souvisel v uplynulých letech s nedostatečným technickým vybavením škol, dnes je důvodem nedostatek učitelek a učitelů informatiky – samozřejmě v důsledku nízkého platového ohodnocení, rozdíl mezi školstvím a ICT sektorem je totiž propastný. Školní výuka informatiky je přitom pro dívky důležitější než pro chlapce, kteří si častěji hledají cestu k IT sami. Dívky se ve svém volném čase informatikou a programováním nezabývají, protože to na rozdíl od chlapců nemají »v popisu své ženské role«.

Řešením nedostatku informatiků i informatiček by mohla být podle mnoha odborníků zabývajících se výukou programování jeho povinná výuka. Bohumír Soukup, autor výukového programu Baltík pro děti i dospělé, je jejím velkým zastáncem, neboť se domnívá, že povinnou výukou programování už na prvním stupni se děti naučí nenásilnou formou počítač nejen ovládat, ale zároveň procvičují logické myšlení. Výuka programování může být hrou a může rozvíjet schopnosti, které děti později uplatnění v kterékoli profesi – s Baltíkem se podle Bohumíra Soukupa děti se naučí řešit problémy, rozvíjejí svoji kreativitu, učí se pracovat na projektech a dodržovat termíny, rozvíjejí komunikační schopnosti, neboť musí k projektům psát dokumentaci a prezentovat je na veřejnosti. »Nedostatek programátorů a programátorek je proto, že si všechny děti nemají šanci vyzkoušet, zda by je programování bavilo a šlo jim. Všechny děti se učí chemii či fyziku a také nikdo neříká, že z nich budou chemici či fyzici. Práce s počítačem je přitom dnes nutná ve všech profesích,« uvedl Bohumír Soukup. Tím se ovšem dostáváme k tomu, co v dosavadní diskusi bylo již několikrát zmíněno: cílem by měl být jiný školský systém, postavený spíše na logickém a samostatném řešení problémů než na memorování předepsané látky.

Na závěr bych ráda zdůraznila to, že regionální rozdíly v zapojení žen do ICT dokazují, že vztah žen k informačním a komunikačním technologiím vyplývá ze společenských podmínek a není biologicky determinován, a lze tudíž změnit. Ovšem nikoli snadno, jak ukazují zkušenosti z mnoha evropských zemí (např. Velká Británie, Belgie či Německo), které se o získání většího počtu dívek snaží už řadu let. Ukazuje se, že tento »problém« nevyřeší jedna kampaň nebo jedno opatření, ale souhra několika faktorů – genderově nestereotypní výchova v rodinách a výuka ve školách, posílení výuky informatiky na základních školách (nejlépe již na prvním stupni) i středních školách, aktivní prosazování rovných příležitostí na pracovním trhu a větší propagace pracovního uplatnění, které nabízí obor informačních a komunikačních technologií i ženám. Země, kterým se podaří motivovat více žen do oboru ICT, mohou v budoucnu čerpat z jejich talentů tak, jak se to daří některým asijským zemím.

Markéta Kristová
autorka osvětových stránek Zkus IT www.zkusit.cz

Nahoru