Ježkovo třetí voko
Polemika o vzdělávání v IT
MAGAZÍN VYDAVATELSTVÍ ECONOMIA ICT REVUE – PŘÍLOHA HOSPODÁŘSKÝCH NOVIN; 19. 2. 2008
V listopadové ICT revui (HN 8. 11. 2007) byl pod titulkem Nová vlna v IT (ne)dorazila do tuzemska (a s nadtitulkem »Ježkovy voči«) publikován článek Alexandry Alvarové-Makovičkové. Reagoval na něj Jiří Voříšek, prezident České společnosti pro systémovou integraci a vedoucí katedry IT na FIS-VŠE. Jeho ohlas jsme přinesli v prosincové ICT revui (HN 5. 12. 2007). O tom, že vysokoškolské vzdělávání specialistů na IT je stále žhavé téma, svědčí skutečnost, že se o obou příspěvcích rozpoutala živá diskuse, kterou nyní přinášíme. Všechny publikované texty lze najít v nezkrácené formě na www.makovickova.com.
Originál článku ve formátu PDF (196 KB)
Je na vině pedel? Pedel snad?
V minulých číslech ICT revue se rozpoutala polemika o úrovni absolventů informatických oborů českých vysokých škol. Považujeme za užitečné k pohledu konzultanky z Vídně Alexandry Makovičkové a profesora Jiřího Voříška z pražské VŠE přidat pohled z vývojářské společnosti pracující s absolventy českých vysokých škol. Pohled třetího oka se nesnaží o dehonestaci našeho školství, ale vidí věci z jiného úhlu a snaží se ukázat cesty, které by mohly směřovat k utěšenějšímu stavu, než je ten dnešní.
Především jsem přesvědčen, že absolvent vysoké školy není určen pro pozice testera nebo dokumentaristy. Tyto profese by měli být schopni vykonávat už absolventi středních škol. Zda skutečně schopni jsou, je ovšem sporné. Bohužel už na našich středních školách je, alespoň ve většině případů, úroveň odborné výuky zcela nedostačující. Pro pedagogy je dnes velmi obtížné držet v oblasti ICT krok s vývojem. Je vcelku pochopitelné, že při systému našeho středního školství nemají pedagogové kapacitu na to, aby se každé tři roky naučili něco úplně nového (co bude v praxi aktuální za dva roky a nikoliv bylo užíváno před x lety), aby zajistili příslušná skripta a novou techniku. Úroveň výuky, a tedy většiny absolventů tomu pochopitelně přesně odpovídá. Současně často dochází k paradoxu, kdy střední školu studuje žák pro obor zapálený a svými znalostmi daleko předstihující odborného pedagoga. Příslušný maturant pak do IT firmy nastupuje jakožto »home made« odborník, nikoli jako kvalitní produkt školy.
Pokud by naše školství fungovalo tak, jak by mělo, vycházeli by ze středních odborných škol lidé vhodní pro pozice testerů, dokumentaristů i programátorů. Ti z nich, kteří by pak pokračovali studiem na vysoké škole, by k těmto základním schopnostem navíc získali »manažerskou sadu«. Tím rozumím schopnost vést tým, rozvíjet emoční inteligenci, řídit projekt, prezentovat a komunikovat. Dokázali by se zabývat architekturou a návrhem konkrétního softwaru, respektive IT řešení. Kromě toho by se student IT na vysoké škole dále zdokonaloval v tom, co se už naučil na střední škole, přičemž rozdíl mezi středoškolským a vysokoškolským studiem by byl především v jeho hloubce. Kýžený stav ovšem v dnešní době představuje pouze zbožné přání. Hlavním problémem našich dnešních vysokých škol je totiž skutečnost, že ztratily náskok před praxí, který v minulosti měly a jenž mají vysoké školy v zahraničí. Ještě před patnácti lety bylo běžné, že škola má náskok zhruba dva roky a že se právě na akademické půdě koncentruje povědomí o všech horkých novinkách. V zemích na západ od nás je tomu tak stále. Příčinou je tamní úzká spolupráce komerční a výzkumné sféry se školami. Nejen že firmy školy podporují finančně, a motivují tak i studenty, ale škola přímo pracuje na výzkumu problematik, které vyjdou z komerční sféry, a výsledky výzkumu se opět vrací do firem k využití. Tato provázanost má samozřejmě obrovský vliv na úroveň výuky, a tedy absolventů. Naopak v naší zemi podobná motivace studentů chybí, což mimochodem s sebou přináší i neustálý odliv zájemců o školy technického zaměření. Technické obory je těžší vystudovat, a pokud chybí především finanční motivace, volí mladí lidé pochopitelně cestu menšího odporu, tedy mimo techniku.
V důsledku tuzemského systému mladý člověk ve chvíli, kdy vyjde ze školy, často ještě neví, jakou profesí se bude zabývat. Zkouší se rozhlížet, orientovat v nabídce firem a často míří jen přibližně do oblasti, kterou vystudoval. Přestože bych od absolventa odborné vysoké školy očekával všeobecnou orientaci v oblasti IT, znalost jednotlivých profesí a jejich náplně práce, znalost používaných technologií a konkurence na trhu, opak je obvykle pravdou. K přijímacímu řízení do naší firmy často přicházejí lidé, kteří nikdy nepracovali s ERP systémem (ač ho měli v učebním plánu), natož aby jej zkoušeli programovat. Bohužel je to situace natolik častá, že přijímáme zaměstnance i z řad těchto uchazečů, prokáží-li schopnost učit se a pracovat na sobě. Poté je v průběhu prvních měsíců seznamujeme s praxí a vychováváme z nich skutečné odborníky, ať už jde o programátory, konzultanty či vedoucí projektů. Jestliže mladý člověk má talent a dostatečnou dávku entuziasmu, naučí se u nás velmi brzy vše, co mu měla dát vysoká škola. Výsledek je tedy nakonec v pořádku, protože v naší zemi takto vyrůstají noví odborníci. Ovšem systém samozřejmě v pořádku není.
Nedomnívám se tedy, že akutně hrozí masivní přesun IT firem na východ v důsledku nedostatku odborníků u nás. Právě díky firmám, které z absolventů vychovávají kvalitní odborníky, jich zde není tak drastický nedostatek, jak píše autorka článku »Ježkovy voči!«. Navíc firmy, které se na východ přesunout chtěly, to už udělaly a ty, u nichž je důležitý bezprostřední kontakt se zákazníky, což se týká například producentů ERP systémů, to právě z uvedeného důvodu dost dobře udělat nemohou.
Poptávka na trhu pracovních sil však evidentně poroste a na druhé straně bude zájemců o studium kvůli populačně slabším ročníkům i konkurenci nově se rodících škol ubývat. Tato situace v kombinaci s rozpočtovým financováním škol podle počtu studentů rozhodně nevytváří prostředí motivující školy k vyšší kvalitě.
Co tedy mají udělat firmy, které by rády zaměstnaly kvalitní absolventy? Ty nejaktivnější si zakládají vlastní vysoké školy, což však podle mého názoru znamená, že studenti budou profilováni příliš podle not konkrétní firmy. Ve světě nejosvědčenější cestou je vazba jedné školy na více firem, která přináší dostatečnou šíři podnětů z praxe a nesvazuje školu zájmy jedné firmy. To však představuje hodně práce na obou stranách. Školy čekají cílené kroky pro spuštění spolupráce s firmami a firmy si budou muset zvyknout, že nestačí natáhnout ruku a čekat, až absolventi napadají. Z pohledu ježkova třetího oka bychom však neměli zapomínat ani na to, že Bill Gates svůj Harvard nikdy nedostudoval...
Stanislav Sýkora,
generální ředitel a předseda představenstva LCS International, a.s.
Nejsou lidi. Už zase. Jak dlouho ještě?
V poslední době potkávám mírně nešťastné šéfy různých ICT (ano i telco!) společností, kteří se mezi řečí na mne obrací s otázkou: Nevíte o nějakém šikovném programátorovi? Vývojáři? Odpovídám po pravdě – nevím. Víceméně netuším, jak to vypadá v dalších IT profesích (pouze v případě administrátorů mám pocit, že jich přebývá – sic!), ale faktem je, že v tomto směru je u nás šuplíček s nápisem »programátor« poněkud vybraný a zírá na nás dno. U vývojářů (profese příbuzná, někdy se i překrývající) je vše v bleděmodrém.
Odpověď na otázku »proč?« by se mohla zdát jednoduchá: Byli jsme tak dobří a levní, že sem přesídlila vývojářská centra velkých softwarových firem, společností Oracle počínaje po SUN konče. A pak ještě takoví žrouti »ajtíků«, jako je například DHL u letiště Ruzyně či distribuční středisko HP pro Evropu v Rudné u Prahy. Proto mne v minulých dvou vydáních ICT revue v HN zaujala polemika na téma výuka IT odborníků na českých vysokých školách mezi Alexandrou Alvarovou-Makovičkovou – mj. konzultantkou pro testování softwaru a profesorem Jiřím Voříškem, vedoucím katedry IT na FIS-VŠE a prezidentem České společnosti pro systémovou integraci. Oba se, přes spory o terminologii, lépe řečeno o členění a počet profesí IT odborníků, shodují v jednom, že – Ježkovy voči! – máme nedostatek informatiků. Profesor Voříšek dokládá, že například v roce 2006 opustilo vysoké školy jen 2000 absolventů oboru IT, ačkoliv praxe jich požadovala více než 4000. Proč tomu tak je? Proč vysoké školy produkují o polovinu méně IT odborníků, než je skutečná poptávka, když je to profese tak žádaná? Když notabene snad každá vysoká škola kromě vyloženě humanitně zaměřených (filozofie, práva) má přinejmenším katedru informatiky...
Pokud jsem dobře četl, tuto otázku ani jeden z protagonistů polemiky ve svém článku neřeší. Nejsem pro řešení systémem »křišťálová koule«, ale jistě se nějaké prognózy vývoje ICT trhu dělají a podle nich plánují počty studentů i jednotlivé školy. Proto jsem žil v domnění, že počty studentů informatiky stále narůstají. Mé empirické zkušenosti mi rovněž napovídají, že počty odborníků z řad programátorů a vývojářů se zpravidla zcela nekryjí s počty absolventů vysokých škol tohoto zaměření. Je obecně známo, že v tomto směru jsou nejvýkonnější a nejvynalézavější »kluci« mezi šestnáctým a dvaadvacátým rokem, tedy že se rekrutují z mladíků přinejmenším gymnaziálního věku, kteří vysokou školu většinou tak nějak minou, a tady je pak srovnávání »počtů« poněkud na vodě.
Musím přiznat, že většinou souhlasím s odpověďmi profesora Voříška na otázky, které ve svém článku nadhazuje paní Alvarová. Co mne ovšem zarazilo, a proto se k tomu vracím, je fakt, který se opět týká čísel: Že totiž v roce 2006 absolvovalo pouze 2000 informatiků místo 4000. Měl jsem pocit, že to snad jsou čísla, kterým chybí nula. A tak jsem se vrátil k rozhovoru na téma systémová integrace, který jsem s profesorem Voříškem vedl v roce 2005 pro časopis Professional Computing, jehož jsem byl tehdy šéfredaktorem. Logicky jsme narazili na stejný problém: Máme dost informatiků? Pan profesor tehdy odpověděl: »Nejsem si jistý počty, ale každopádně čísla jsou velmi zajímavá: Porovnáme-li rok 1990 a 2003, celkový počet studentů informatiky v roce výchozím byl 5 tisíc, v roce 2003, což je o třináct let později, vzrostl na 35 tisíc. Což znamená, že jsme se z nějakých 4,4 procenta dostali na 14 procent celkového počtu studentů.« Ať počítám, jak počítám, trvá-li studium v průměru čtyři, ale prosím, dejme tomu že pět let, pořád mi vychází, že každý rok musí na našich cca 25 vysokých školách majících katedru či fakultu informatiky absolvovat 7 tisíc studentů. A to prosím vycházíme z čísel roku 2003! Jestliže předloni absolvovalo jen 2000 informatiků (kolik jich asi bylo loni?), pak se někde stala setsakramentská chyba. Bylo by dobré dopátrat se, a to velmi rychle, kde. Tím spíše, že na českém trhu působí takové »vysavače« IT profesí, jako bylo už citované DHL. Tím spíše, že opravdu není dnes problém přesunout opět vývoj například do Indie, kde sice firmy narážejí na kulturní rozdíly, které vadí jejich businessu, ale vzhledem k počtu obyvatel se to tam (levnými!) informatiky (programátory a vývojáři počínaje) jen hemží. Bohužel mne napadá kacířská myšlenka: Že by se intelektuální kapacity České republiky už vyčerpaly obdobně jako dělníci pro automobilové montovny, jako jsou Toyota či Hyundai?
Stanislav Kužel,
šéfredaktor časopisu Software Developer a Senior Editor-in-Chief divize periodik vydavatelství Thomas Taylor.
Outsourcing jako blamáž nového století?
Přestože se pohled do ježkových vočí v listopadové ICT revue v podstatných bodech shoduje s mým nazíráním na současnou situaci na středoevropském trhu pracovních sil v IT oborech, nezaujal mne natolik, abych se k němu musel okamžitě vyjádřit. Reakce Jiřího Voříška v prosincovém vydání ICT revue mi však za odpověď stojí. Profesor Voříšek se s autorkou sice shoduje v tom, že klasifikace IT odborníků neodpovídá současné situaci na trhu, sveřepě však obhajuje v manažerských kruzích oblíbenou tezi o snadné outsourcovatelnosti těchto oborů. Považuji za velmi nebezpečné, že někdo v pozici Jiřího Voříška v roli vedoucího katedry IT na FIS-VŠE v tomto bludu zřejmě nastupující generaci IT specialistů vychovává.
Praxe z posledních pěti let vývoje IT v Rakousku a Německu přesvědčivě potvrdila, že veškeré pokusy přeložit vývoj individuálních softwarových řešení velkých firem do zemí s nižšími pracovními náklady (jako je např. Indie a Ukrajina) jsou v konečném důsledku nerentabilní. Jako systémový specialista jsem měl možnost na dvou takových projektech spolupracovat. Z mého pohledu se v obou těchto případech jednalo o ekonomickou katastrofu mimořádných rozměrů. Hlavním důvodem ekonomické nevýhodnosti je nutnost precizního zadání zakázky v angličtině, jakož i testování a následná lokalizace softwaru do jazyka zadavatele.
Je to úloha snadná jen zdánlivě. Personál, který je schopen tuto práci v dostatečné kvalitě odvést, prodraží projekt natolik, že úspora na platu programátorů je opravdu zanedbatelná. Ve většině případů se navíc ukazuje jazyková vybavenost dodavatelů pro účely precizního technického zadání jako nedostatečná. Navíc trend outsourcingu je v současnosti brzděn i tím, že platy odborníků v zemích dodavatelů stále rostou. Že neradostné ekonomické výsledky outsourcovanych projektů obvykle na veřejnost neproniknou, souvisí hlavně s tím, že manažeři, kteří se nechali na myšlenku outsourcingů nalákat, stále ještě sedí ve vedoucích pozicích a na negativní publicitě nemají z pochopitelných důvodů zájem. Mně osobně tento trend nijak výrazně nevadí, protože čím více problémového softwaru se na evropský trh dostává, tím větší je hlad po specialistech, kteří tyto aplikace »naučí létat«. Toto ovšem není disciplína, ve které by čerství absolventi FIS-VŠE mohli výrazně bodovat, jde o práci pro specialisty s mnohaletou praxí. Poptávka po lidech s dlouholetou IT praxí a pozitivními referencemi se poslední tři roky v Rakousku neustále zvyšuje. Stejný trend platí pro celou střední Evropu.
Je těžké dnes studentům poradit, který IT obor je perspektivní. Já osobně bych ale chtěl věřit tomu, že kvalitní práce v technickém oboru byla a bude vždy dobře zaplacená. Pokud má absolvent studia technického oboru dostatečnou píli, talent a trpělivost, může dosáhnout i dnes při troše štěstí v oboru IT platu, který platy manažerů o dost převyšuje. A nejde možná nakonec o ten pravý důvod, který manažery přivádí stále znovu na myšlenku získat tyto specialisty v jiné zemi laciněji? Je ovšem také pravda, že úplně čerství absolventi vysokých škol technických oborů ihned po nástupu do praxe dnes v Rakousku nijak závratně nevydělávají. Jako všude jinde. Hlavní motivací studentů by vždy měl být především zájem o studovaný obor.
Stanislav Klimo,
externí systémový specialista českého původu žijící od roku 1989 v Rakousku.
Mezi jeho zákazníky patří například Telekom Austria, Wiener Städtische Versicherung, EA Generali, Bank Austria a další. Je majitelem firmy Conexia Systems Solutions GmbH, kterou sám založil.
