Český Telecom: blíží se konec privilegií protežovaného otesánka?
Týdeník Ekonom č. 20/2004 a Hospodářské noviny ze dne 13. května 2004 uveřejnily ve své společné příloze Telekomunikace polemiku generálního ředitele TISCALI Telekomunikace ČR Naveeda Gilla s konzultantkou v oboru telekomunikací Alexandrou Makovičkovou o širších souvislostech postavení ČTc na trhu. Oba autoři opět našli důvody, aby po roce ve své diskusi pokračovali.
Loni na jaře jsem na stránkách HN a Ekonomu diskutoval s Alexandrou Makovičkovou o budoucnosti většinového podílu státu v Českém Telecomu, dominantním telekomunikačním operátorovi. Tehdy jsem českou vládu upozorňoval na nebezpečí plynoucí z toho, umožní-li Českému Telecomu si nejen udržet velkoobchodní monopol, ale i dál působit jako dominantní aktér na maloobchodním trhu pevných telefonních linek. Doporučoval jsem, aby vláda Český Telecom rozdělila na samostatné nezávislé společnosti, a chránila tak spotřebitele i alternativní telekomunikační operátory před dalším protisoutěžním jednáním a zneužíváním monopolního postavení na trhu pevných linek z jeho stany. Dále jsem navrhoval, aby stát změnil majetkovou strukturu domácí sítě pevných telefonních linek a zřídil veřejně prospěšnou společnost, což by posloužilo veřejnému zájmu a odstranilo z rukou soukromého vlastníka (Českého Telecomu) monopol, který zneužívá ke svému vlastnímu prospěchu a na úkor spotřebitelů.
Alexandra Makovičková sice zpochybňovala možnost, že by taková státem vlastněná veřejně prospěšná telekomunikační společnost byla schopna získat finanční prostředky na budoucí investice, ale vůbec nepopírala můj výchozí předpoklad. Naopak souhlasila s tím, že by vlastník sítě pevných linek neměl poskytovat maloobchodní hlasové a internetové služby, a tedy zneužívat své monopolní zdroje, jak to Český Telecom činil už v minulosti.
Můj návrh, aby stát Český Telecom rozdělil na menší společnosti, podpořili i další nezávislí analytikové a komentátoři. Všichni si totiž dokázali jasně představit, jaký dopad bude mít neúspěšná snaha státu ochránit spotřebitele a alternativní operátory před protisoutěžním chováním Českého Telecomu. Bylo jasné i to, že nebude-li zjednána náprava, Český Telecom bude v takovém jednání pokračovat i nadále.
Zdá se, že jediný, kdo si nebezpečí nečinnosti vůči Českému Telecomu neuvědomoval či jej úmyslně ignoroval, byla česká vláda. O rok později zjišťujeme, že se na neomezené moci Českého Telecomu a na jeho protisoutěžních praktikách pranic nezměnilo. Vloni jsme sice byli svědky řady rozhodnutí ČTÚ a pokut, jež ÚOHS udělil Českému Telecomu za jeho protisoutěžní chování, ale každý takový krok přišel pozdě. Nedokázal totiž zabránit škodám, jež svými praktikami Český Telecom způsobil spotřebitelům i alternativním operátorům. Navíc pokuty udělené Českému Telecomu představují jen malý zlomek příjmů, které získal nebo si udržel díky postupům, za něž byl pokutován.
Co je ale nejdůležitější: regulační orgány jsou bezmocné, mají-li Českému Telecomu zabránit v dalším porušování práv spotřebitelů na svobodný výběr telekomunikačních služeb na trhu pevných linek i dalším škodám, které svým konkurentům Český Telecom ještě způsobí tím, že jim bude bránit v přístupu k síti pevných linek za spravedlivé ceny. Počet stížností alternativních operátorů na Český Telecom, které dosud čekají na vyřízení ČTÚ a ÚOHS, je šokující.
Zatím se nad systémem pevných telefonních linek v České republice vznáší další vážná hrozba, před níž stát záměrně zavírá oči. Český Telecom se snaží, seč může, pozdržet rozvoj konkurence v sektoru pevných linek a zabránit zavedení nižších tarifů za používání pevných linek a internetových služeb. Stovky tisíc zákazníků pevných linek své stanice odhlašují a přecházejí na mobilní hlasové a datové služby. A tím, kdo na tomto přesunu z pevných linek na mobilní služby vydělává nejvíc, není nikdo jiný než Český Telecom, a to díky tomu, že loni získal – přes protesty alternativních operátorů adresované regulačním orgánům – stoprocentní podíl ve své pobočce Eurotel. A tak je dnes tato společnost, jež podle všeho v podstatě ovládá trh pevných telefonních linek – v důsledku své kontroly nad sítí pevných linek i díky svému velkoobchodnímu přístupu k této infrastruktuře, schopna stále výrazněji ovládat celý trh ve svůj prospěch i jako významný aktér v sektoru mobilních telekomunikací. V důsledku nekontrolovaného a nebezpečného vlivu Českého Telecomu a jeho protisoutěžního chování vydělal český stát na prodeji většinového podílu ve společnosti plných 82 miliard Kč. Čeští uživatelé pevných telefonních linek se na změnu nemají proč těšit. Jsou to totiž oni, kdo již zaplatili a budou muset i nadále platit za to, že český stát dopustil na svém telekomunikačním trhu tak nerovné soutěžní podmínky.
NAVEED GILL, generální ředitel TISCALI Telekomunikace Česká republika
Navazuji ještě jednou na větvící se diskusi o důsledcích nevyvážené pozice Českého Telecomu v českých telekomunikačních vodách. Pokud jde o popis vzniklé situace, musím tentokrát s Naveedem Gillem zcela souhlasit. Vláda nejprve propásla vhodný moment pro prodej v devadesátých letech a pak ve snaze učinit titul Českého Telecomu znovu atraktivní přikoupila Eurotel. Objevila se tak vyhlídka na pořádně těžkou zlatou hroudu do věčně hladové státní pokladny, ale možnost zlepšení konkurenčního postavení ostatních operátorů pevných linek byla ta tam.
Stát ve své schizofrenní pozici vlastníka dominantního operátora na straně jedné a správce odvětví na straně druhé musel nutně selhat. Vliv Českého Telecomu na český trh se vstupem Telefónicy bezprostředně ještě vzroste, protože na rozdíl od českého státu bude privátní vlastník mnohem razantnější při výkonu svých vlastnických práv a v tlaku na ziskovost a rozvoj nových služeb. Aby nebylo špatných zpráv málo, dodávám, český stát pravděpodobně bude k Českému Telecomu alespoň zpočátku tolerantní a nebude jej za omezování konkurence trestat (alespoň do doby, než bude zcela zřejmé, že Telefónica od smlouvy neodstoupí a že se v ČTc zabydlela).
Pokud jde o možnost přimět český stát k razantní proměně přístupu ve věci vlastnictví sítí Českého Telecomu, jsem zcela skeptická. Česká republika postupuje v případech analogické důležitosti (nejen v ICT) eklekticky. Opatrně se ohlíží přes rameno na své ustálené vzory, aby měla jistotu, že se nebude lišit. Možnost být v něčem první její nevyzrálé politiky hluboce leká, novátorský přístup vyžaduje totiž nejen sebevědomí, ale i manažerské kvality v oblasti řízení rizik. Skutečně inovativní přístupy, zacílené na zvýšení konkurence v oboru, nelze ale v nejbližší době od vlády očekávat. Buďme realisté, bohužel.
Co tedy dál? Mají alternativní operátoři hodit flintu do žita? Domnívám se, že nikoli. Je-li převaha protivníka příliš velká a má-li mocné spojence, je třeba změnit strategii, která se ukázala jako neúčinná. Číňané, jejichž filozofií bylo vždy vlastní dynamické vidění světa jako vektoru působení protikladů, mají vynikající termín pro slovo krize (wei-ti), který se skládá ze znaků pro »nebezpečí« a »příležitost«. Z lobbistického hlediska je každá politická krize vynikající příležitostí analyzovat dosavadní strategické cíle a s nimi spojené komunikační postupy.
Částečné privatizace postavily evropské telekomy před nutnost velké modernizace sítí a před nezbytnost je efektivně využívat. Proto se ve všech státech uměle prosadily »měděné« DSL, navzdory tomu, že jde o neperspektivní technologie. Dnes už je výchozí předpoklad, že se Český Telecom vzdá části své síťové struktury, mimo realitu. Ale jak dlouho ještě bude tato síť, značným dílem provozovaná právě na měděných, kapacitně silně omezených kroucených spojích, konkurenční výhodou? Všude v Evropě to ostatně bylo podobné: etabloval se silný státní telekom, který vyrostl na hlasových službách a měděných drátech. Dokud vlády věřily starému bludu o nutnosti státní kontroly nad »strategickým« podnikem, střídmě do rozvoje sítí investovaly. Ovšem ministři se v každé zemi zpravidla chovají podle zásady »bližší košile nežli kabát«, a tak budou měděné dráty v celé Evropě dříve nebo později v soukromých rukou.
Na svůj vstup na pole slávy zatím čeká skutečně perspektivní technologie optických kabelů. Než se na trhu zaskví v plné nádheře, musejí být splněny následující tři podmínky, z nichž ta první již je blízka svému naplnění:
- Tahounem rozvoje vysokorychlostních datových služeb se stali mobilní operátoři, a to díky příchodu CDMA a navazujících vyšších forem 3G, jejichž dosah až ke koncovému uživateli byl z hlediska budování sítí jednodušší.
- Teprve rozvoj televizního vysílání a graficky vysoce kvalitních her a videopořadů v aplikacích pro mobilní sítě umožní vyšší poptávku po službách stejného a vyššího druhu v domácnostech. Na mobilních aplikacích masové zábavy nyní zuřivě pracují ti, kteří chtějí být na vrcholu nové vlny boomu ICT, například i společnost Logica, která se donedávna soustředila na výhradně korporátní klientelu a nabídku v oblasti systémového řízení. I zde však experti předpovídají, že vzhledem ke stavbě vizuálního cortexu lidského mozku má zábava v oblasti videa pro mobily menší možnosti než širokoúhlé domácí kino. Malý obrazový formát namáhá podstatně víc lidské oko a snižuje schopnost plného soustředění tím, že se zmenšuje počet podrážděných vizuálních neuronů ve stejném časovém intervalu. Je možné, že pro mobilní sítě bude třeba vyrábět jinak stříhané a formátované programy než pro velkoplošné LCD monitory. Ať tak nebo tak, největší reklamní agentury na světě si již pro tento nový sektor rezervují své kapacity.
- Je třeba dořešit, jakým způsobem konvergovat optické sítě do stávajících a kapacitně stále slibnějších možností sítí mobilních. Technicky již dnes všechny typy konvergencí řešit lze, nevýhodou je stávající nevyváženost kapacitních možností – optické vlákno je stále ještě schopné poskytnout vyšší kapacitu, rychlost a komfort přenosu než samotné rádiové rozhraní. Ale to se možná brzy změní díky rostoucí poptávce domácností po integrovaných zábavních a informačních službách na bázi IP protokolu (nebo i jiných protokolů, to je vedlejší). Nyní je elektronická domácnost už v hledáčku pozornosti samotného Microsoftu, což je dobrá zpráva pro ty, kdo už vsadili na budoucí nástup optických sítí. Pro tyto odvážlivce se otevírají dvě možnosti: buď – stejně jako to učinily kabelové televize – pomalu dobudovat plné optické připojení postupně do všech domácností podle poptávkových okruhů, což vzhledem k očekávanému nárůstu křivky poptávky nebude asi bez obřích investic možné a je zde oprávněná otázka návratnosti, a nebo tento proces urychlit »dokrýváním« poslední míle prostřednictvím široké nabídky možností rádiového rozhraní právě vznikající sady Rel7 pro sítě 3G s využitím například OFDMA (Orthogonal Frequency Division Multiple Access) nebo MIMO (Multiple Input Multiple Output).
Klíčem k budoucímu úspěchu na trhu ICT by tedy měl být přístup k sítím nové generace. A nikde není psáno, že se ve věci sdružování investic do těchto sítí nemohou jejich stávající i budoucí vlastníci integrovat. Chování Českého Telecomu, který svým přístupem fakticky blokuje spravedlivé využití své sítě, bude přinášet konkurenční výhodu jen po určitou omezenou dobu. Mezitím mohou ostatní subjekty na trhu na základě taktiky hry s nulovým součtem získat v oblasti vlastnictví nových sítí konkurenční výhodu, kterou Český Telecom neustojí. Jedno je ale jisté: pokud se inkumbent do popsaných nesnází v důsledku spojených aktivit ostatních síťových operátorů skutečně vůbec dostane, český stát ho již proti sílící konkurenci chránit nebude. Nenajde totiž pro takové jednání žádný finančně obhajitelný motiv.
ALEXANDRA MAKOVIČKOVÁ, konzultantka v oboru telekomunikací a dopravy
