Smutné vyhlídky prodavačů měděných drátů
Současné oživení velkých telekomů může být jen tancem na Titanicu
Originál článku ve formátu PDF - Hospodářské noviny, 4. 3. 2004 (106 KB)
Je zarážející, jak celá zainteresovaná veřejnost s úlevou sleduje zlepšující se výsledky ratingů evropských polostátních telekomunikačních gigantů ve víře, že jde o trvalý trend. Samotné úspory a propouštění, které zlepšení přinesly, jsou totiž jen dočasným opatřením vynuceným situací, kdy trh pevných linek nedokáže najít způsob, jak poskytnout klíčovou komparativní výhodu v soutěži s mobilním připojením. V této souvislosti platí, že tempo rozvoje mobilních operátorů jde ruku v ruce s poptávkou po nových službách a s nabídkou nových technologií. Je tedy jen otázkou času, kdy inovační princip tzv. meshových sítí změní chápání frekvenčního spektra jako limitovaného přírodního bohatství, které je nutno spravedlivě rozdělit! Možnost přenosu signálu pomocí vykrývání momentálně volných frekvenčních úseků může nejen skokem zvýšit kapacity přenosu, ale především změní systém přidělování licencí, a to dost zásadním způsobem. Jak zareagují »prodavači mědi«, jak se dnes telekomům přezdívá?
Státy budou nově vzniklé poměry reflektovat tak, že se patrně rozdělí na ty, které začnou »své« telekomy znovu socialisticky »chránit« a vracet jim monopolní postavení a na ostatní, které je z důvodů nedostatku veřejných financí nechají zbankrotovat ihned. Tuhle periodu bezradnosti je ale možné obejít již dnes, což ovšem předpokládá investovat do plošného rozvoje pevných vysokokapacitních sítí (alespoň 100 Mbps, tedy běžná komfortní rychlost pro obousměrný obrazový a zvukový tok a pro náročnější vzdělávací a obchodní programové aplikace). Protože jde o mimořádně velkou investici, zvládne jí jen kapitálově silný subjekt, který ustojí i následnou fázi číslo dvě: Souběžně s rozvojem sítě vyprodukovat a prodat(!!!) služby s vysokou přidanou hodnotou, které bude tato síť na rozdíl od mobilních konkurentů umožňovat. Vyprojektovat a postavit nové sítě o dané kapacitě už dnes není žádný problém, ale vyprojektovat a prodat zboží a služby spojené s »nadstavbou« těchto sítí je úkol hodný obchodního génia jednadvacátého století.
Pokud jde o Český Telecom a jeho budoucnost, zatím se zdá, jakoby mu všichni z celého srdce přáli totální hibernaci či rovnou zánik. Generální ředitel Tiscali Telekomunikace ČR Naveed Gill (Euro5, 2.2.2004) tvrdí, že by si stát měl nechat sítě Českého Telecomu a vyčlenit je z privatizace, tj. privatizovat pouze služby. Myšlenka lákavá pro všechny alternativní operátory: moloch konečně na kolenou! Idea skrývá ovšem poněkud méně lákavý druhý plán: Bude to tedy stát, kdo rozhodne o nutnosti financování nových sítí? A ze kterého virtuálního státního rozpočtu to zaplatí? Pravda, stát může také rozhodnout, že do žádných nových technologií investovat nebude. Ostatně to již sám Český Telecom sebevědomě sdělil ústy nového finančního ředitele : „Nemáme žádný důvod investovat do nových technologií“ (HN,29.1.2004). Sečteno a podtrženo: Ještě nějakou dobu budeme konkurenceschopní díky výhodám plynoucím z dominantního postavení a dál se děj vůle Páně.
Lidový humor si pro tyto a obdobné situace našel poněkud vulgární rčení: Vykládejte něco volovi o sobotě, když ho v pátek řezník bací!
Ne nadarmo volá Evropská komise poněkud bezradným hlasem po naplňování programu eContent (elektronický obsah). Program je určen širokopásmovým sítím, které mohou dopravit k příjemci vzdělávací proces, filmy, interaktivní zábavu, digitální televizi, překladatelské služby, kontakt se státní správou a samosprávou bez návštěvy úřadů a mnoho dalších sociálních a rozvojových služeb, jejichž efekty neumíme dnes ani pořádně docenit. Problém tkví v tom, že motivace pro rozvoj těchto sítí nemůže pocházet od komise či úřadů, ale rozvoj elektronických obsahů musí být jednoznačně definován zájmem o zisk, jedině tak totiž získá ten správný »drive«. A budoucí tahoun zisku vysokokapacitních elektronických obsahů bude zábava. Jedině zábavu je možno prodávat plošně, za „lidovou“ cenu. Jedině zábava nastartuje zájem o vysokokapacitní sítě a jejich vysoký sekunderní rozvojový potenciál. Jak prokázaly zkušenosti firem (například KPN Quest), firemní klientela svou dosavadní poptávkou s omezenou fantazií (výměna dat mezi dislokovanými zaměstnanci a pracovišti) zmíněné sítě neuživí. Evropská nařízení, rezoluce a vyhlášky s tím nic nezmohou. Nezačnou-li telekomy nabízet a masově prodávat škálu inteligentních zábavných služeb s vysokou přidanou hodnotou, stanou se v příslušných zemích jen jakýmsi bezcenným »malým ČEZem«. Budou vlastnit kilometry chátrajících měděných sítí s limitní životností a nepatrnou kapacitou a čekat, zda si drobný spotřebitel koupí pomyslnou zastaralou varnou konvici kompatibilní s jejich sítí a zaplatí jim za užívání přípojky a trochu té spotřeby proudu (dat). Je tohle nějaká perspektiva? Lze dnes vůbec mluvit o nějakém oživení telekomů? Na jak dlouho?
Autorka je činná jako konzultantka v oboru telekomunikací a dopravy
